Léčivé bylinky

Léčivé byliny mají na lidský organismus spoustu blahodárných účinků, a tak jsou již od pradávna součástí lidové a přírodní medicíny. Recepty na výrobu mastí, tinktur nebo čajů se předávají z generace na generaci.

Lidové léčitelství se vytvářelo postupně z náhodných a empirických zkušeností celých generací a současné výzkumy léčivých rostlin potvrzují, že naší předkové správně poznávali léčivé účinky velkého množství rostlin. Těmito přírodními pomocníky je možné nemocem předcházet, ale také si pomoci při samotné terapii. Za příznivými výsledky stojí účinné látky, které se povětšinou nachází v listech, květech nebo plodech.

Léčivé byliny díky tomu dokážou mírnit bolest, ovlivňovat funkčnost a stav orgánů, působit protizánětlivě a celkově zlepšovat fyzickou i psychickou kondici člověka.

Rozvoj aplikace léčivých rostlin až do 16. století silně ovlivňovaly poznatky starých, převážně východních kultur Orientu. I Řekové, kteří měli nejbližší styky s těmito národy, výrazně přispěli k vývoji léčitelství. Na přelomu prvního tisíciletí, obohatili evropské lékařství zejména Arabové.

Nejznámější a nejpoužívanější byla kniha Al-Kánún fi ttibb (Kánon medicíny) perského učence, filozofa, politika, básníka, přírodovědce a lékaře Avicenny, který je považován za „otce moderní medicíny“.

Ve středověku se poznatky o léčivých rostlinách shromažďovaly do herbářů. První český herbář vydal Jan Černý v roce 1514, ale ve větší známost se dostal až „Herbář neboli bylinář“ Pietra Andrea Mattioliho (osobní lékař císaře Rudolfa II.) vydaný v Praze roku 1562.

Své uplatnění nachází léčivé byliny i v kuchyni, a to díky specifické chuti a vůni, kterou lze pokrmům dodávat bylinkami v sušené i čerstvé podobě. Jsou tak kořením, co obohatí nejen jídlo, ale také lidské zdraví. Léčivé byliny jsou z těchto a mnoha dalších důvodů velmi oblíbené.

Stejně jako po celé léto a část podzimu můžeme rozdělit léčivé rostliny do dvou hlavních kategorií: ty, které je možné sbírat v určitém měsíci nebo dokonce jen během jednoho týdne, a druhy, jejichž sběratelské období je delší.

Z první skupiny patří mezi nejznámější léčivky června květ lípy, který je oblíben nejen pro své obecně známé léčivé účinky, ale i pro jeho neopakovatelnou vůni, kterou doma při sušení vydává. Neměli bychom opomenout také květ černého bezu a šípkové růže.

Společně s nimi v červnu vrcholí také sběr rdesna hadího kořene, hluchavky, kakostu, šalvěje, vachty trojdílné, fialky, benediktu čubetu, komonice lékařské, jehlice trnité a kostivalu lékařského, který je velmi populární v podobě mastí.

Léčivé rostliny opravdu léčí, tedy účinkují. Z toho však plyne, že je nelze užívat neomezeně jako za všech okolností „neškodnou bylinkovou medicínu“. Vhodná doba je obvykle čtrnáct dnů pravidelného užívání (obvykle dvakrát až třikrát denně), nejvýše tři týdny.

Pokud je třeba kúru opakovat, je vhodná alespoň týdenní pauza. Za kratší dobu se zase účinky nemusí projevit. Předávkování hrozí hlavně při užívání jednotlivých rostlin, nežli směsí. Zvláštní opatrnosti je třeba v těhotenství, kdy mohou být některé rostliny nebezpečné.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *